Rozhovor s rezidenční umělkyní Janou Micenkovou

Jana Micenková je spisovatelka, která vystudovala FAMU v Praze, obor scénaristika a dramaturgie. Debutovala sbírkou povídek Sladký život (2017), která byla nominována na slovenskou literární cenu Anasoft litera. V roce 2021 jí vyšla druhá kniha, psychologický román s názvem Krev je jen voda. Věnuje se i filmové, divadelní a rozhlasové tvorbě. Na rezidenci v Regensburgu dělala interview se seniory, které zpracovala do literárně- dramatické podoby.

Jak se ti líbil Regensburg?

Regensburg mi připadal navenek jako rušné turistické městečko, ale postupně jsem objevila jeho kouzlo a našla si v něm pro sebe jeho „genius loci“. Líbilo se mi procházet se dlouhou cyklo- stezkou při Dunaji, anebo se flákat centrem města a objevovat nové a nové uličky. A taky jsem si oblíbila Vinyl bar, kde pouštěli hudbu přímo z gramo desek, to jsem ještě nikdy v žádném baru neviděla. Taky jsem měla ráda atmosféru místa Andreasstadel, v kterém jsem bydlela – umělecké ateliéry a kina, to prostředí mě bavilo.

Jak probíhala komunikace? 

Německy bohužel nemluvím, ale domlouvala jsem se většinou anglicky. Zajímavá setkání byla se všemi důchodci, s kterými jsem vedla rozhovory, a taky s mojí „matching person“ Agnes, s kterou jsem si dost dobře rozuměla hlavně po lidské stránce. A protože náš společný zájem byl divadlo, tak jsme si vyjeli i do Mnichova do divadla Munchener Kammerspiele na hru od Wolfram Lotz: Die Politiker, a to pro mě byl hodně intenzivní umělecký zážitek. Taky pro mě bylo zajímavé setkání s Melinou, která mi pomáhala se vším, co jsem potřebovala. (například mi pomáhala překládat rozhovor i dlouhý list z němčiny do angličtiny). Myslím si, že to je člověk na správném místě a nikdy mě nenechala na holičkách a vždy byla velmi ochotná a akční.

Můžeš nám popsat ve stručnosti svůj projekt?

Jelikož jsem pro pražské divadlo A studio Rubín napsala divadelní hru o českých a slovenských důchodcích, tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé rozšířit to o pohled/názory německých důchodců. Z toho důvodu jsem se vydala do Regensburgu, kde jsem udělala rozhovory s německými důchodci a na základě toho vytvořila literárně- dramatický text, který byl prezentovaný jako scénické čtení. Materiály, které jsem v Regensburgu nasbírala, bych ještě určitě chtěla rozepsat a rozšířit do většího literárního útvaru – buď do podoby dramatické, nebo čistě literární.

Byla nějaká prezentace tvého projektu?

Ano, text byl odprezentován formou scénického čtení. Studenti herecké školy z Regensburgu text přečetli veřejně v knihovně pro diváky.

Co si myslíš o programu uměleckých rezidencí? 

Myslím si, že jsou určitě podnětné a inspirativní, ale člověk by si měl dát jasný plán, co od rezidence očekává a co tam chce dělat, aby to nebylo jen nějaké poflakování se po ulicích.  Já si myslím, že jsem to měla docela nabité a jsem ráda, že se mi povedlo během tří týdnu zvládnout svůj plán: rozhovory, text a na závěr scénické čtení.

Chtěla bys na závěr něco dodat?

Myslím, že jsem měla štěstí na lidi, a jsem vděčná, že jsem mohla potkat tak příjemné, inteligentní a nápomocné koordinátorky a kamarádky jako Melina a Agnes.

 

Partneři